Fotograf vs. Equus Carnivorus – díl první Základní techniky přežití

Při pohybu po dráze je obezřetnost vždy až na prvním místě. Je potřeba mít oči na stopkách. Ideálně i vzadu. Nejideálněji mít oči do všech čtyř světových stran, ve foťáku zabudovanou echolokaci a 7km nad hlavou bezpilotní letoun MQ-9 Reaper vybavený sadou senzorů Raytheon AN/DAS-1 a raketami AGM-114 Hellfire... Pro všechny případy. U koní člověk nikdy neví.

Ti z nás, co počítají drobné při nákupu lístku na vlak a u vstupních bran do areálů se za pomoci hromady presskaret snaží všelijak vyprosit volný vstup, si ale logicky adekvátní bezpečnostní výbavu dovolit nemohou.

Proto, když se nějaký kůň zbaví jezdce a krvelačně se vydá po stopách fotografů, nemáme jinou možnost než na sebe varování jen křičet jako někde v době kamenné. Ikdyž tehdejší fotografové se určitě museli potýkat s horšími věcmi. Třeba se šavlozubými tygry. Takže jsme na tom asi ještě dobře. Ačkoli si tak říkám, že správně použitý šavlozubý tygr by mohl efektivně vyřešit problém velké konkurence fotografů... Ale to už asi trochu odbočuji.

Vraťme se zpět ke koním.

Nastala všemi obávaná situace. Jeden z koní úspěšně sežral jezdce a nezřízeně se řítí napříč závodištěm. Důležité je v takových chvílích zachovat chladnou hlavu. Vybavit si všechny důležité lekce ze školení fotografů na téma Equus Carnivorus, tj. Koně Masožravého.

Je potřeba umět využít okolní prostředí ku svému prospěchu. Nejlepší je být poblíž nějakému příkopu, do kterého můžete skočit a zmizet z dohledu. Dobře poslouží i vzrostlý strom, za který se můžete schovat. Když to jinak nepůjde, tak poslední spásou je zůstat nehybně stát. Všichni si moc dobře pamatujeme bod číslo 357 ze Základního školení dostihového fotografa: "Equus Carnivorus špatně vidí nehybné objekty a zaměřuje se na pohyblivé cíle." Takže i taková taktika se dá teoreticky použít. Ideálně si předem vyhlédnout nějakého nervózního fotografa nováčka a poradit mu, aby co nejrychleji utíkal pryč. Equus se tak zaměří na něj a vy máte čas na ústup. V boji jsou holt občas potřeba oběti.

Zní to děsivě, já vím. A to se přitom jedná jen o jednoho koně. Může jich ale být víc najednou. Dva, tři, čtyři... Čtyři najednou asi bylo zatím nejvíc, co jsem zažila na vlastní kůži. A dokonce se to obešlo bez úrazů! Když nepočítám pár chybějících končetin... Rozhodně ale bez obětí na životech.

Když je totiž více volných koní najednou, tak mohou začít lovit ve smečce. Dorozumívají se nonverbálně, a když vás obklíčí, tak jste namydlení! To vás pak už vážně zachrání jedině ten MQ-9 Reaper a rakety Hellfire...

Jak vidíte, tak práce dostihového fotografa není žádný med. Když ráno vyrážíte z domova, tak nikdy nevíte, jestli se ještě někdy vrátíte.

Ale dokud to člověka baví...