O MNĚ

Kdo jsem?

To je hodně záludná psychologická otázka. Radši nebudu zabíhat do detailů a zůstaneme jen u konstatování, že jsem úplně normálně nenormální blázen. Ve všední den chodím do práce jako většina z vás smrtelníků, o víkendech trajdám všude možně po Česku i zahraničí a vymýšlím samý krávovi- ehm... fotím.

K focení jsem se vinou rodičů dostala v roce 2011, když jsem ještě byla na základní škole. Táta si totiž pořídil digitální zrcadlovku, obyčejný Nikon D3100 se setovými objektivy, a udělal tu osudovou chybu, že mi vysvětlil, co to je clona, čas a ISO (ok, přiznávám... musel mi to vysvětlit dvakrát, protože napoprvé jsem to nepochopila). Chybou to nazývám proto, že jsem si v průběhu dalších let jeho zrcadlovku víceméně přivlastnila a jezdila s ní fotit na dostihy.

Teda, je pravda, že ty počátky bych "focením" raději moc nenazývala... Dejme tomu, že trochu k světu moje fotky začaly vypadat tak v roce 2013. Ale že by to byl nějaký zázrak, to se taky říct nedá... Prostě se tady teď dohodneme, že doopravdy FOTÍM od roku 2017, protože teprve z téhle doby mám fotky, na které se dokážu zpětně koukat.

No jo, já vím, byl to trochu běh na dlouhou trať. Možná způsobeno i tím, že mě vlastně nikdo fotit neučil. Všelijaké workshopy v tu dobu ještě nebyly takový hit jako dnes a i kdyby byly, tak bych si je stejně nemohla jako chudý student dovolit. Veškeré úspory šly na koupi vlastní fotovýbavy, abych konečně mohla tátovi vrátit jeho foťák. Ale i když mi to trvalo déle, tak to vlastně byla výhoda. Metodou pokus-omyl a dlouholetým trápením s levnou výbavou, jsem se toho naučila nejvíc. Dospěla jsem k vlastnímu stylu, do kterého si nenechám kecat.

V současné době, mě nejčastěji naleznete stále na dostizích, ale pravidelně i na závodech Spartan Race, se kterým spolupracuji již třetí sezonu. Samozřejmě se nebráním jakýmkoli jiným zajímavým zakázkám, ale tohle je moje hlavní parketa.

Každý víkend tedy sedám do auta a najezdím stovky i tisíce kilometrů, abych s foťákem prolézala křoví nebo se válela někde v bahně. Kdo mě zná, tak moc dobře ví, co tím myslím.

Když nad tím tak přemýšlím, tak se toho až tolik nezměnilo od doby mých začátků. Pořád se učím metodou pokus-omyl a pořád veškeré úspory šetřím na fotovýbavu.